nfimpuls.cz

Člověk s roztroušenou sklerózou by měl vždy upozornit lékaře, který ho ošetřuje kvůli jiné, zvláště akutní chorobě, že má RS nebo že je pro ni léčen. Seznam léků, které užívá, by měl vždy mít u sebe i s příslušným dávkováním. Stejně tak by měl u sebe mít kontakt na svého ošetřujícího lékaře.

K hospitalizaci pro jiné obtíže by měl mít vždy dostatek všech svých léků s sebou, např. chirurgické pracoviště nemusí mít k dispozici všechny léky, které pacient užívá.

Akutní onemocnění

Dojde-li k akutnímu onemocnění, které vyžaduje neodkladnou operaci, je před výkonem nutno podat kortikosteroidy. Pokud je jimi pacient léčen dlouhodobě, měl by v den operace dostat 30 mg prednisonu. I v pooperačním období by mělo po několik dnů podávání kortikoidů pokračovat, dávkování by mělo o 5 mg denně klesat. Je tomu tak proto, že i za normálních okolností je u pacientů s roztroušenou sklerózou odpověď nadledvin na stres většinou nedostatečná, proto zřejmě po stresových situacích, jakou je například zátěž operací nebo infekcí, dochází často ke zhoršení RS nebo přímo k vývoji ataky. Podání kortikoidů v této situaci tuto možnost přinejmenším zmenšuje, přičemž takto malá dávka dávka nepoškodí hojení rány. Vždy by se mělo dbát i na příjem dostatečného množství tekutin a prevenci infekce. Pokud šlo o operaci v infekčním terénu, vždy musí být podána širokospektrální antibiotika v dostatečné dávce ještě před výkonem.

Plánovaný operační zákrok

Plánovaný operační zákrok je nutné provádět vždy v situaci, kdy je nemoc stabilizovaná, v odstupu alespoň několika týdnů od poslední ataky, v době, kdy je pacient na minimální terapii a bez infekce. Mírné zvýšení kortikoidů (přibližně 1 - 3 dnů před zákrokem a 3 - 5 dnů po zákroku) je i zde nutné, protože pro nadledviny půjde opět o stres. V případě předpokládaného infekčního terénu (kterým je například vytržení zubu) je třeba podat širokospektrální antibiotika 24 hodin předem.

Zákroky v celkové anestezii

Celková anestezie by měla být co nejkratší a nejšetrnější. Pokud je to možné, dáváme přednost svodné nebo místní anestezii.

Zákroky v místním znecitlivění

Není žádných námitek kromě případné alergie na anestetika.

Infekční onemocnění

Obecně každá infekce pacientům s roztroušenou sklerózou škodí. Pacient by měl dbát o dostatečný přísun vitamínů ve stravě, dobrou fyzickou kondici, přínosné je i otužování. 

Trpí-li pacient častějšími virovými infekcemi v podzimním či zimním období, je vhodné zkusit preventivní podávání amantadinu 100 mg denně. V případě, že imunolog zjistí nižší hodnoty imunoglobulinů třídy IgG3, pomáhá podáváí malé dávky imunoglobulinů.

Každá začínající virová infekce by hned při prvních příznacích měla být léčena nesteroidními antirevmatiky (Paralen, Ibuprofen). Pokud dojde k rozvoji onemocnění, měla by být podávána co nejdříve antibiotika. Ačkoliv se v obecné péči lékaři snaží omezit nadužívání antibiotik, u pacientů s RS je větším problémem aktivace imunitního systému neléčenou infekcí. Antibiotika působí imunosupresivně, jejich efekt u RS proto není proti účinku základní léčby. Je-li pacient dlouhodobě na steroidech, měl by si na začátku infektu (v případě bakteriálního až po nasazení antibiotik) zvýšit dávku prednisonu na 15 - 20 mg denně a klesat po zlepšení infektu pomalu na původní dávku. Je to opět proto, aby se se stresem, který infekce představuje, nadledviny snáze vyrovnaly. Rekonvalescence by měla být dostatečně dlouhá.

Pro hospitalizace kvůli jakémukoliv onemecnění platí pravidla uvedená výše navíc s nutností rehabilitační aktivity, aby nedošlo ke zhoršení hybnosti díky nedostatku fyzické aktivity. Stejně tak duševní aktivita by měla být povzbuzována čtením, sledováním televize, komunikací s návštěvami, luštěním kvízů, v nejlepším případě studiem (například cizího jazyka) .

Při zhoršení stavu základního onemocnění na jiném, než neurologickém oddělení nemocnice, by měl být kontaktován ošetřující lékař pacienta, který vede jeho léčbu RS.