nfimpuls.cz

Vozíku se celoživotní sportovkyně dlouho bránila. Teď už ho však bere jako pomocníka a dokonce na něm i tančí. 

Marcela Řasová odmala sportovala. Běhala závodně na lyžích, lezla po skalách, žádný pohyb pro ni nebyl problém. V patnácti letech po výronu kotníku a sundání octanového zábalu přestala cítit prst u nohy. Zpočátku tomu nepřikládala žádnou váhu, ale když se necitlivost šířila dál, řekla to doma a začalo doktorské kolečko.

"Nikdo mi nevěřil. Podle neurologického vyšetření by už noha neměla fungovat, ale já stále sportovala a žila aktivní život. Necitlivost však postupovala dál a po mnoha dalších vyšetřeních lékaři konstatovali, že mám demyelinizační onemocnění a začali podávat kortikoidy," vypráví. Po třech letech, když už byla zralá na vozík, se šla do Vinohradské nemocnice zeptat na možnost rehabilitace. Pan primář Piťha koukl do lékařské zprávy a řekl osudnou větu: "A proč vás neléčí, když máte roztroušenou sklerózu?" Nepřítel byl pojmenován a boj mohl začít.

"Pan primář bojoval léky a má sestra, fyzioterapeutka, mě znovu učila chodit s tím, co mi RS dovolí používat. Byl to těžký boj, ale s dopomocí všech i psycholožky jsem znovu začala fungovat. Díky léčbě pana primáře se RS ustálila tak, že jsem již neměla ataky po třech měsících a před 13 lety se mi narodil syn. V MS centru ve Vinohradské nemocnici jsem stále a stále se snaží vymýšlet léčbu, která mi pomůže," pokračuje Marcela ve svém příběhu.

Během boje s nemocí vystudovala střední školu a nastoupila na VŠCHT. Časté pobyty v nemocni ale nešly skloubit s tímto studiem, a tak se rozhodla pro dálkové studium FTVS oboru speciální pedagogika zdravotně postižených, specializace umělecká a taneční výchova. "Vždy jsem chtěla pracovat s lidmi a tanec a umění mi byli velmi blízké. Již během studia jsem organizovala Taneční pohybovou terapii pro lidi s RS a poznatky z této terapie shrnula ve své magisterské a disertační práci. Po stáži v Kanadě jsem své poznatky využila ve své terapii a začali jsme zkoušet krokové variace a zapojovat je do choreografií," vysvětluje.

Cvičení vždy přizpůsobuje možnostem lidí, kteří přijdou, a tak mohou tančit jak lidé chodící, tak lidé na vozíku nebo židli. Terapii bere zároveň jako možnost k setkávání. Lidé se mohou s ostatními podělit o své zkušenosti a získat rady, jak zvládat nové problémy. Hudba, kterou při terapii používá, pomáhá nejen k vedení pohybu, ale zároveň zlepšuje náladu.

"Život s RS je pro mě neustálý boj. Každý den se znovu z znovu učím chodit a vím, že to nesmím vzdát," říká žena, jejíž dochozí vzdálenosti se sice zkracují, ale pořád je schopna zvládat vše, co potřebuje. Krátké vzdálenosti chodí s turistickými hůlkami, na procházky s kamarády po Praze sedne na mechanický vozík a na velké procházky usedne na elektrický vozík. "Vozíku jsem se dlouho bránila, ale nyní ho beru jako velkého pomocníka, který mi ulehčuje a zlepšuje život," dodává.

Marcela nadále sportuje a snaží se o to i přes pohybová omezení, která jí RS přinesla. Dokud jí plně fungovaly ruce, hrála tenis na vozíku. Nyní jezdí na elektrokole, i když už moc daleko nedojede. "Cestujeme s rodinou a díky vozíku se dostanu skoro všude. Nedávno jsem narazila na Sportovní klub vozíčkářů a s nimi začala jezdit za sportovními aktivitami. Jezdím na monoski i sledge běžkách. Sjíždím s SKV divokou vodu, potápím se a jezdím na handbiku. Díky SKV jsem začala i tančit na vozíku," popisuje.

Život je podle Marcely krásný, i když s RS není úplně nejjednodušší. Tanec a práce s lidmi jí však dává radost a doufá, že tu radost při tanečních hodinách předává dál. Jednu takovou můžete vyzkoušet během nadcházejícího Maratonu s roztroušenou sklerózou, v pražském Fitness Action proběhne v sobotu 25. března od 11:15 hodin její lekce taneční pohybové terapie nazvaná Pohyb hudbou. Své místo si registrujte ZDE.

Marcela Řasová
Vystudovala Speciální pedagogiku zdravotně postižených se specializací na taneční a uměleckou výchovu na FTVS UK. Již za studií se věnovala cvičení s lidmi s RS a účastnila se studijní stáže na kanadské univerzitě v Sherbrouku. Poznatky z Walking school profesora Abele následně začala využívat během své terapie. „Začala jsem používat krokové variace a prvky z kruhového tréninku a spojila je s hudbou. Spolupracovala jsem s folklorním souborem Moták a uspořádali jsme několik společných vystoupení. V současné době cvičím s lidmi s RS i s lidmi v domově důchodců,“ říká. Ve své terapii využívá spojení rytmu hudby a těla tak, aby pomohla provádět a vést pohyb i dech, neboť rytmus provází celý náš život. Ať je to tlukot srdce, dýchání či naše kroky. Součástí terapeutických hodin je nácvik koordinace, cviky na odstranění svalové dysbalance, procvičení levé i pravé mozkové hemisféry, snaha o zlepšení rovnováhy pomocí vychylování ze základních pozic, nácvik správného sedu na židli (vozíku). „Využíváme prvky z jógy i tai-či. Jednotlivé cvičební prvky pak skládám do choreografií a vzniká nám pohybová skladba - tanec. Hodiny jsou koncipovány tak, aby se jich mohli zúčastnit všichni, bez ohledu na míru postižení," dodává lektorka.