nfimpuls.cz

Třicetileté Sandře z Ostravy se roztroušená skleróza poprvé projevila ve 14 letech, kdy začala při chůzi zakopávat.

Nikdo tomu však nepřikládal velký význam. Nemoc jí lékaři diagnostikovali až v roce 2012, kdy měla obtíže s retencí neboli nechtěným zadržováním moči.

Pro mladou dívku byla informace, že trpí nevyléčitelnou nemocí, velkým šokem. „Studovala jsem na zdravotní sestru, takže jsem věděla, co nemoc znamená. Modlila jsem se, aby se diagnóza nepotvrdila, ale bohužel se to stalo,“ říká Sandra. Po sérii těžkých atak se nyní pohybuje na vozíku a je v invalidním důchodě. Svého snu stát se zdravotnicí se tak musela vzdát. „Nemohla jsem ani dokončit vyšší odbornou školu, protože jsem se už tehdy pohybovala jen za pomoci berlí a praxi v nemocnici pro mě bylo nemožné zvládnout,“ vypráví Sandra.

S pomocí kamarádky se ale rozhodla nevzdat a našla si nové koníčky. Po ochrnutí pravé ruky se přeučila na levou stranu a začala malovat. „Zkoušela jsem olejomalby, akryl, omalovánky pro dospělé i skládání obrazů z kamínků,“ říká Sandra. Po roce a půl však přišla další ataka nemoci a Sandra dostala třes do předtím zdravé levé ruky. Učí se proto kreslit ústy a pomocí akvarelu tvoří krajiny.

Malování je pro ni alespoň částečným rozptýlením v těžkém období koronavirové pandemie. „Nejdřív jsem byla izolovaná doma a s nikým jsem se nevídala, což se podepsalo na mém psychickém zdraví. Strach jsem postupně zpracovala a naučila se hrozbu nákazy koronavirem brát jako u jiné infekční nemoci. Samozřejmě se ale stále chráním,“ říká Sandra.

Do budoucna se těší na výlety, které bude moci podniknout spolu s ostatními pacienty. Bezbariérové akce pořádá pro lidi s roztroušenou sklerózou pacientská organizace Roska Ostrava. „Ráda bych podpořila všechny, kterým život staví do cesty podobné překážky jako mně, aby se nevzdávali. Vždy stojí za to bojovat. Je také velmi důležité využít pomoc okolí, sám na to člověk nestačí. Já cítím podporu ve svých přátelích,“ vzkazuje Sandra.